Scinet.cz » Kavárna, Komentáře, Věda

Je pro Zemi větším nebezpečím asteroid Apophis, nebo parazitní vědci a amatérští novináři?

23.2. 2011, Oldřich Klimánek

V polovině února se světovými a českými médii prohnala zpráva o tom, že vědci varují před zkázou, představovanou srážkou Země s asteroidem Apophis. K té má podle citovaných odborníků dojít v roce 2036. Média přetlumočila prohlášení několika lidí, kteří opakovaně bijí na poplach a volají po akci, která má Zemi před nebeským tělesem ochránit.

V případě Apophis jsou zprávy podobného ražení poměrně nudnou záležitostí plnou recyklovaných tvrzení nezakládajících se na vědeckých faktech, avšak tato zpráva opět učebnicově ukazuje, jak snadno se kupí, udržují a prodávají překroucená či přímo nepravdivá fakta s proroctvími, kterým bychom obyčejně nevěnovali pozornost. Jenomže není proroctví jako proroctví – blábol stačí obalit do hávu vědy a rázem je pro leckoho těžké mu vzdorovat.

Stejně tak ukazuje nekompetentnost mnoha novinářů a obecně seriozních periodik a tiskových agentur přinést nezkreslené informace. A třeba jen trochu zapochybovat o autoritě, která si beztrestně může tvrdit cokoli.

Základní fakta

Nejdříve několik základních a nudných údajů. Ty opravdu nudně vypadají, ale skrývá se v nich mnohem více reality než ve zveličených, zdramatizovaných a špatných interpretacích. A níže uvidíme, jak se i z ničeho dá vyfabrikovat něco nemožně úderného a alarmujícího.

Apophis je malý asteroid, jeho průměr činí asi 270 metrů. Kolem Slunce se pohybuje se po eliptické dráze s délkou hlavní poloosy 0,92 astronomické jednotky, tedy 138,63 milionu kilometru, a výstředností 0,191. Minimální vzdálenost od Slunce (perihelium, přísluní) je 0,746 astronomické jednotky, a afeliu (odsluní) se pak vzdaluje na 1,1 AU, jednu otáčku kolem Slunce stihne za 323,55 dne. Ze současných napozorovaných dat lze vypočítat pravděpodobnost srážky se Zemí s následujícími hodnotami:

  • 2036, pravděpodobnost střetu: 4,3*10-6
  • 2056, pravděpodobnost střetu: 1,0*10-7
  • 2068, pravděpodobnost střetu: 1,1*10-7
  • 2076, pravděpodobnost střetu: 2,2*10-7
  • 2103, pravděpodobnost střetu: 1,3*10-7

Tato čísla raději interpretujeme jinak. Pravděpodobnost, že v uvedených rocích se Apophis Zemi vyhne, je:

  • 2036 – 99.99957 %,
  • 2056 – 99.99999 %,
  • 2068 – 99.999989 %,
  • 2076 – 99.999978 %,
  • 2103 – 99.999987 %.

Tato a další čísla byla získána vědeckými metodami – a de facto tady věda v souvislosti s Apophis končí. To, co se objevuje v médiích a čím straší různí vědci s nataženýma rukama, už věda není.

Recyklace hrozby, dějství prvé

Pro rozumné a poctivé astronomy je dnes Apophis obyčejným asteroidem, kterých je ve sluneční soustavě nepřeberné množství.

Apophis je recyklovanou hrozbou. Objeven byl teprve v roce 2004 a od té doby plní s přestávkami stránky noviny pravidelně. Jenomže doby, kdy kvůli nedostatečnému množství a malé kvalitě dat z pozorování představoval možnou hrozbu pro naši planetu, jsou pryč. Původní nepřesné výpočty naznačovaly, že pravděpodobnost srážky v blízké době je 2,4 % (1:37). Když si toto číslo srovnáte s výše uvedenými hodnotami pravděpodobnosti, vypadá dost vysoce.

Záhy však byla získána další data z pozorování a pravděpodobnost srážky klesla takřka na nulu.

Co čert nechtěl, Apophis se přesto jako bubák neustále vrací, byť k tomu není sebemenší důvod. Vlastně někteří důvod mají.

Apophis dnes figuruje na seznamu planetek s turínským číslem 0, což je označení pro meziplanetární tělesa s nulovým nebo nule se blížícím nebezpečím. V tomto smyslu je Apophis stejně nebezpečný jako letní meteorický roj Perseid.

Česká média přebrala zahraniční zprávy opět teď v únoru a napsala následující:

Zpustoší Zemi asteroid? Možná v roce 2036, tvrdí Rusové,  Lidovky.cz 12. února 2011

Asteroid Apophis může zasáhnout Zemi 13. dubna 2036, varují vědci, Novinky.cz 12. února 2011

Zkáza (možná) přijde v pátek 13. dubna 2036, varuje NASA, MF DNES, 14. února 2011, Ladislav Kryzánek

Nejde opomenout ani TV Nova a její portál TN.cz. Tento zdatný nástupce časopisu Hrom sice nejde brát za seriozní zdroj informací, přesto jeho sledovanost je velká a dopad na mínění tomu úměrný.

11. února tento portál uveřejnil článek PROGNÓZA konce světa: Tak nás ZNIČÍ asteroid! VIDEO, kde stojí, že nás od zkázy podle vědců dělí jen 25 let.

„Zatím ale není jisté, kam [Apophis] přesně dopadne. Může to být v Africe, Jižní Africe nebo na Blízkém východě. Náraz asteroidu může bezprostředně zabít až 10 milionů lidí. A to nevylučují ani vědci z NASA.“

- TN.cz, 11. února 2011

Byl bych vděčný, kdyby někdo znalý práva mohl takováto tvrzení zhodnotit. Říct „jde o bulvár“ a mávnout nad tím rukou, je opravdu jediné řešení?

Proroctví MF DNES

Naproti tomu MF DNES je seriozním deníkem – přesto ze všech českých médií podobného ražení v papírovém vydání ze 14. února vydala článek, který se co do alarmujících prohlášení zprávě TN.cz nepochopitelně blíží. Jeho autorem je Ladislav Kryzánek, který nás o svém nadání dramatizace a nekompetentnosti psát o vědeckých problémech přesvědčil loni, když pro iDnes.cz napsal text, v němž objevil něco, co ve vědecké literatuře ještě popsáno nebylo.

Tehdy vyšla studie zabývající se degradací půdy v různých oblastech planety. Studii vedla Montserrat Núñez, jež řekla, že podle výzkumu je až 38 % pevniny ohroženo dezertifikací, tj. přeměnou na poušť. Studie se týkala toho, jak lidé špatným obděláváním degradují půdy. Nezapomněla však zmínit, že studie obsahuje řadu nejistot.

Pan Kryzánek však celou věc zase do teatrálních rozměrů. „Poušť se chová jako Otesánek. Bobtná, hltá a ukusuje další a další kousky dosud úrodné půdy. Reálně prý hrozí, že spolkne celou třetinu zeměkoule,“ napsal v článku z 19. února loňského roku. Zatímco vědecký článek se zabýval dezertifikací v důsledku špatného nakládání s půdami, pan Kryzánek „bobtanjící pouště“ svedl na viníka démonických rozměrů. Globální oteplování.

Jak vidno, s už tradičně viněným „globálním oteplováním“ se nepojí jen takové jevy, jako je tání některých polárních ledovců či ohrožení pobřežních oblastí stoupající hladinou oceánu. Daří se i poušti a vyhrává nad námi. V řadě světových oblastí. Plíživě a jakoby neviditelně, ale vyhrává.

Že se tato příčina ve studii vůbec neobjevila, asi nemusíme připomínat. Tomu jsme se věnovali v článku loni (viz tento článek na Scinet.cz), přejděme nyní ke dramatizaci Apophis.

Článek z MF DNES si laskavý čtenář může přečíst zde (Google Cache). Asi nikdy jsem neudělal to, abych okomentoval něčí celý článek – ale zrovna tento text si to zasluhuje.

Už jen samotný titulek Zkáza (možná) přijde v pátek 13. dubna 2036, varuje NASA napovídá leccos.

Důraz na „pátek třináctého“ působí jako vtip. Jak uvidíme, vtip to není. Slova o zkáze si nechejme na později. A že varuje NASA? Ne, NASA opravdu nyní před impaktem planetky nevarovala. Kdo hysterické varování vypustil do světa, nebyl Američan. On to byl Rus. Nebyl z NASA. Byl z Petrohradské univerzity, resp. z ruské kosmické agentury.

Pan Kryzánek v MF DNES začal článek ve velkém stylu.

„Přes sto tisíc planetek sviští kolem Země. Z nich jen jedna může být „zabíjácká“, jen jedna hrozí poničit naši mateřskou planetu.“

Planetek není sto tisíc, ale několik milionů. To za prvé. Za druhé, kolem Země nic nesviští — ne v tomto smyslu. Formulace pana Kryzánka evokuje představu, že Země je pod palbou jako Keanu Reeves v Matrixu a zatím se střetu s projektilem vyhýbá. A že to někdy nemusí vyjít – třeba v roce 2036. To však není pravda.

Předně je nutné říct, že prostor kolem Země, a dalších vnitřních planet, se během 4,6 miliardy let od vzniku sluneční soustavy stihl od větších těles dost pročistit. Matečná hmota planetesimál byla zametena.

Pánev Imbrium / credit Srbauer

Země byla bombardována různými tělesy ve svém raném období, ale od té doby už nějaký ten pátek uplynul – poslední na impakty bohatou érou bylo pozdní velké bombardování, jež se odehrálo před zhruba čtyřmi miliardami let.

Fakt, že od té doby na Zemi a Měsíc dopadávala a dopadávají převážně menší tělesa, a větší mnohem méně často (dinosauři odpustí), svědčí i počet a velikost pozorovatelných mladších kráterů. Na Měsíci je pozoruje mnohem snadněji, protože na něm nepůsobí tolik erozních faktorů jako na Zemi. I v malém dalekohledu si můžeme všimnout významných rozdílů – mladší krátery, jež mají ostřejší okraje, jsou mnohem menší.

Mezi nejstarší viditelné impaktní oblasti na Měsíci patří například pánev Imbrium (Moře dešťů), kterou lze spatřit i bez dalekohledu jako tmavší oblast v severní části Měsíce. Pánev, o průměru 1150 km, vznikla zatopením obřího kráteru lávou. V celé oblasti však malým dalekohledem můžeme sledovat mnohem mladší krátery mnohem menších rozměrů.

Mare Imbrium / Apollo 17, NASA

Snímek níže ukazuje nedávný dopad malého meteoroidu na povrch Měsíce – k události došlo 1. května 2006, těleso o průměru kolem půl metru narazilo do povrchu Měsíce v oblasti Moře oblaků, kousek od kráteru Bullialdus. Nahrávka byla pořízena docela malým teleskopem o průměru zrcadla 25 cm.

Meteoroid dopadl na Měsíc

Rozdíl mezi Zemí a Měsícem v souvislosti s impaktními událostmi je v tom, že Zemi před takto malými malými projektily chrání atmosféra. Meteoroidy podobných rozměrů nemají šanci na Zem dopadnout v celku – v atmosféře se rozpadávají. Bylo by sice zajímavé, kdyby na Zemi co chvíli vznikaly několikametrové krátery, ale atmosféra naší planety to prostě nedovolí.

Tvrzení pana Kryzánka, že „jen jedna [planetka] může být zabijácká“, je také nesmyslné. Zabijáckých jich může být mnoho, když na to přijde. Zabijácký může být jakýkoli malý meteoroid, jehož zbytek v podobě meteoritu někoho zasáhne. Není to tak dávno, co kusy meteoritu rozbily v USA střechy domů nebo zdemolovaly auto.

Našinci si možná vzpomenou na meteorit Morávka z roku 2000.

Pád meteoritu poblíž Chicaga v noci z 26. na 27. března 2003.

Jeden z úlomků proletěl střechou jednoho z domů / kredit: Ivan a Colby Navarro

Pád meteoritu Morávka

Skutečně nevím, co pan Kryzánek myslel stovkou tisíc planetek svištících kolem Země.  Do klasifikační třídy „blízkozemních objektů“ spadá asi sedm tisíc kusů čehosi: planetek, meteoroidů a pár komet. (Objekty blízkých Zemi rozumíme ta tělesa, která jsou v periheliu od Slunce vzdálena méně než 1,3 astronomické jednotky.)

„Zapamatujte si jméno Apophis (řecky Ničitel). Tenhle „bumbrlíček“ může se svými zhruba 25 000 tunami hmotnosti a téměř kilometrem v průměru způsobit na Zemi pořádnou paseku.“

„Bumbrlíček“ pana Kryzánka nemá hmotnost 25 000 tun, nýbrž asi 25 milionů tun. Někde autor ubral, jinde přidal – průměr Apophisu není „téměř kilometr“, ale jeho delší strana má délku jen asi 270 metrů, tedy čtyřikrát méně.

„13. duben 2036, mimochodem obávaný pátek třináctého, to je den D. Den, kdy by všichni lidé měli zbystřit.

Pan Kryzánek se svou dramatizací opravdu nechal unést. Obávaný pátek třináctého je stejně obávaný jako čtvrtek dvanáctého. Je pravděpodobně čas se zeptat kávové sedliny, jak to všechno bude. Buďme si jistí, že ten den budou lidé dělat, co každý jiný den. A nepřemluví je ani varovná hlášení senzacechtivých novinářů.

„To datum si nevymysleli nějací šarlatáni, ale spočítali astronomové, američtí i ruští, všechno na slovo vzatí odborníci.“

„Tak tomu skutečně dřív bývalo, že se obyčejné skleničky rozbíjely. Ale pak se pár chytrých hlav dalo dohromady a řekly ‚dost’! A není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v Polské lidové republice, v socialistickém Polsku!“ (Pelíšky, 1999)

Je roztomilé a děsivé zároveň, jak lehce novináři pokleknou před autoritou. Ale jestli nás něčemu věda – a nejen ona – během historie naučila, pak to, že slova uhulákaných autorit nehrají žádnou rozhodující roli a nemají ani výjimečnou váhu. Jak nám rád říkal pan docent Kurt Fišer, nehledě na to, co velikáni říkají, „Blbost je blbost.“

Vypočítat datum přiblížení nějakého tělesa k tělesu druhému není obtížný úkol a není na to potřeba „na slovo vzatých odborníků“. Počítání drah je rutinní záležitost. Spočítat pohyb dvou těles není o nic obtížnější než stlouct ptačí budku.

Pohyb těles na obloze dokázali počítat lidé dávno před érou počítačů a štědrých grantů. Pohyby nebeských těles může počítat vlastně každý, kdo o to má zájem. Stačí k tomu tužka a papír – a skvělých výsledků lze dnes dosáhnout na obyčejném notebooku. K tomu je potřeba znát pár podstatných zákonitostí nebeské mechaniky a mít data z pozorování.

Tím není myšleno to, že zrovna popis pohybu Apophisu je snadný – do detailů není (ostatně jako u všech těles), protože chybí potřebná mravenčí data. A i když data získáme, není možné do jemných podrobností předpovídat pohyb takového tělesa s dlouhodobým výhledem.

Pohyb takového malého asteroidu je ovlivněn nejen gravitačním polem ostatních velkých objektů, jako jsou planety nebo ostatní asteroidy, ale záleží také na rotaci a přesném tvaru zkoumaného tělesa nebo třeba na tom, jak absorbuje a odráží sluneční světlo. Příspěvek slunečního záření je pro přesné chování asteroidu důležitý, i když se to na první pohled nezdá. Ve výpočtech kvůli chybějícím fyzikálním vlastnostem a absenci dat proto vznikají fundamentální chyby, nejistoty. Stejně tak nejde přesně říct, jak moc bude dráha ovlivněna dalšími většími či menšími asteroidy, které se blízkosti Apophis dostanou v budoucnu.

Na druhou stranu všechny tyto příspěvky jsou vzhledem k dalším faktorům malé a pro hrubý popis dráhy nepodstatné. Důležité je totiž si uvědomit následující: když počítáme dráhy nebeských těles, obyčejně pracujeme v řádu astronomických jednotek, jejich zlomků či násobků (třeba od stovek tisíc kilometrů pro stovky milionů či miliardy kilometrů), zanedbáváme tvar těles (bereme je za body), jejich rotaci atd. Taková zjednodušení obyčejně stačí, chceme-li o dráze získat určitou, stále správnou, představu.

V některých aplikacích dokonce postačuje zanedbat vliv ostatních těles a počítač analyticky systém těleso-Slunce. To je vlastně přímočará úloha. Jde o první aproximaci, a ta nám skutečně někdy stačí (tohoto přístupu kvůli zjednodušení používá i NASA pro simulace drah planetek na svém webu).

Pro přesnější popis pohybu musíme příspěvky vlivů ostatních velkých těles (Jupiter, Saturn, …) nebo blízkých těles počítat už v rámci numerických metod – a čím víc podrobností nebo čím větší přesnost člověk chce vypočítat, o to přesnější parametry musí znát a tím víc přesnější data musí mít. Samozřejmě že ruku v ruce s tím je spojen fakt, že přesný popis chování takového tělesa lze počítat pouze v krátkém časovém výhledu. V budoucnu totiž může těleso být ovlivněno něčím dalším, třeba přiblížením jiných těles (například větších asteroidů).

Není nic složitého z pozorování planetky Apophis získat základní parametry její dráhy. A na jejich základě dojít například k tomu, že perioda jejího pohybu se pohybuje kolem jednoho roku (323,5 dne) a že průměrná vzdálenost od Země je 1,25 AU (astronomické jednotky).

Zastavme se u údaje o vzdálenosti – 1,25 astronomické jednotky. Převedena na metry tato průměrná vzdálenost činí 187 miliard metrů. A teď si musíme uvědomit to, že abychom mohli říct, že Apophis je možná nebezpečným tělesem, musí se za 18 let trefit do okna v prostoru, které má průměr kolem 600 metrů. Jinými slovy, z údaje 187 miliard metrů máme naráz přejít na přesnost stovek či desítek metrů. Cítíte tu zvrhlost?

Samozřejmě že tak přesná data nemáme a teď ani mít nemůžeme. Je naprosto nepoctivé říkat něco v tom smyslu, že Apophis je pro Zemi nebezpečným objektem a že je nutné „teď jednat“ a financovat projekty pro odklonění Apophis. Dráha je neustále do určité míry ovlivňována různými faktory a bude se mírně měnit pořád. Přesto však šance, že by Apophis mohla ohrozit Zemi, je mizivá.

„Co by se tedy onoho dne mohlo stát? Stručně a jednoduše – asteroid Apophis, či lépe řečeno planetka Apophis, se srazí s planetou Zemí.“

Stručně a jednoduše – tohle není pravda. Pravděpodobnost srážky obou těles je opravdu malá (jen upozorněme, že srážka Země s Apophis není náhodný jev ekvivalentní nějakému losování). Tak malá, že normálním lidem, kteří nevěří na bubáky, nestojí za řeč.

„Pravděpodobnost této zkázonosné události je podle odborníků 1 : 250 000, tedy velice malá. Podle expertů z NASA zatím není žádný důvod k panice.“

Na tomto místě se hroutí celá logická stavba článku. Nejdříve podle nadpisu NASA varuje, že ke zkáze dojde v pátek 13. dubna. A tatáž NASA zároveň podle pana redaktora uklidňuje, že není důvod k panice. A opět zde máme pojem „zkázonosná událost“.

„Kdyby však k nejhoršímu skutečně došlo, pak nás potěš pánbůh. Ne že by náraz Zemi zcela zničil, následky by však byly nesrovnatelné se vším, co jsme dosud zažili.“

Přesné následky dopadu tohoto tělesa dnes nikdo nemůže znát. Ty se odvíjejí od spousty další faktorů. Život na planetě Zemi ale přežil i dopad velkého asteroidu z před 60 milionů let. Tehdy to odnesli kromě jiných dinosauři. Ale jestli nás něco historie Země učí, pak to, že život je dost odolná anomálie.

Tvrzení, že následky by byly nesrovnatelné se vším, co jsme dosud zažili, zase není pravda. Ano, moderní civilizace je na planetě chvíli. Nicméně nedávno jsme zažili dopad Tunguzského meteoritu. Podle odhadů by dopad Apophisu uvolnil o řád větší energii. Událost lokální, nikoli přímé nebezpečí v globálních měřítkách. Lidstvo nedávno zažilo ještě energetičtějších událostí, a přežilo je. Těmi jsou (vcelku časté) erupce velkých sopek.

Erupce vulkánu Tambora v roce 1815 byla minimálně dvakrát silnější, než jak hovoří nejsilnější odhady o dopadu Apophis. Následkem bylo, že si Tambora vzala řádově sto tisíc životů a způsobila „rok bez léta“.

Druhou sopkou se srovnatelnou „silou“ byla další známá a stále činná indonéská sopka Krakatoa (dnes „Anak Krakatau“, jež se zformovala během 20. století na místě kaldery vzniklé destrukcí Krakatoa). Krakatoa se k životu probudila v roce 1883 – také tato erupce měla za následek smrt desítek tisíc lidí, zničeny nebo poničeny byly stovky měst a vesnic a vulkán zahýbal s klimatem Země tak, že globální teplota Země klesla další rok až o 1 °C.

Když půjdeme trošku hlouběji do minulosti, před asi 75 tisíci lety o sobě dal hlasitě vědět supervulkán Toba, proti němuž je případný dopad Apophis pouhým odkašláním. Toba podle odhadů ovlivnila klima Země na pět až deset let – globální teplota měla poklesnout až o 3 °C. Zdůrazněme, že jde opět o odhady a míra poklesu teploty se mění od autora k autorovi. Důležité je, že během další dekády se vliv erupce sopky přestal projevovat; v té době Země procházela poslední dobou ledovou (na konci pleistocénu), takže je obtížné přesně kvantifikovat dopad erupce vulkánu Toba na teploty. Na konec uveďme ještě jednu důležitou informaci: erupce sopky Toba byla stokrát silnější než erupce Tambory.

V další části článku s podtitulem „Hrozba pro Caracas“ pan Kryzánek píše o tom, jak velký kráter byl dopadem vznikl a jak by byly vysoké tsunami, které by vše „kosily“. Autor došel k závěru, co by nastalo. „Prostě apokalypsa, v tom se shodují všechny scénáře.“ A proroctví rozvil do dalších rozměrů:

„Podle projekcí je dopadem nejvíce ohrožen zhruba padesát kilometrů široký pás táhnoucí se napříč Ruskem, Pacifikem, Střední Amerikou a Atlantikem. Kompletnímu zničení jsou tak z velkých měst nejblíže venezuelský Caracas, Managua v Nikaragui a kostarické San José.“

Na tomto místě opravdu končí legrace a jen má neznalost práva mi brání spekulovat o možnosti šíření poplašené zprávy. Zopakujme to nejdůležitější: Apophis na turínské stupnici nese číslo 0, nulové nebezpečí. Přesto čteme, že těleso představuje hrozbu pro některá města.

Samotné předpovědi o rozměrech kráteru a výšce vln jsou spekulace, nikoli věda.

Obraty typu „tsunami, co kosí vše“ jsou opět jen dramatizací něčeho, co podle opravdových vědeckých údajů vůbec nehrozí. Prohlášení o tom, že Apophis přinese apokalypsu, o čemž „se shodují všechny scénáře“, je naprostý blábol hodný okultního časopisu, nikoli celorepublikového seriozního periodika. Žádné vědecké scénáře s reálnou hrozbou a následky dopadu neexistují. Jestliže si někdo dal tu práci s programováním počítačové hry a nazval ji Projekce dopadu Apophis, pak jen promarnil svůj čas a peníze jiných.

Pan Kryzánek prorokuje, bez referencí, městům Caracas, Managua a San José „kompletní zničení“ a tvrdí, že „jsou zničení nejblíže“. Na to se opravdu už nedá nic říct. Jen bych se rád zeptal, zdali by MF Dnes otiskla článek „Za týden bude kompletně zničena Praha, Brno a Ostrava a jejich okolí. Miliony lidí zemřou“. To je totiž naprosto totéž. Jestli máte chuť, zkuste experiment a zavolejte na Policii ČR a řekněte jim stejné varování. A nám pak napište, s jakým pochopení vaši zprávu přijali.

Zbytek textu je podobný. Autor zase sáhl k dramatizaci Apophis obratem „obří masa“, ale zároveň přiznává, že v roce 2029 se Zemi vyhne. Celý svůj článek a proroctví o apokalypse kompletně popře záhy, když prohlásí, že „ke srážce může dojít pouze v případě, že Apophis proletí tzv. gravitační ‚klíčovou dírkou‘, což je malá oblast ve vesmíru, která upraví kurz asteroidu podle zemské gravitace.“ O pár stovek metrů širokém „oknu“, do kterého by se Apophis musel strefit, jsme si povídali výše. Povšimněme si, jak jsme zdůrazňovali, že ani poté Zemi bezprostřední riziko nehrozí.

Samotný závěr článku je už jen třešničkou.

Zlobivý“ asteroid
Asteroid je starší a nepřesné, leč stále používané označení těles, kterým se správně říká planetky.
K takovým patří i Apophis (podle staroegyptského boha Apopa, mytologického hada, jenž je zosobněním chaosu) nazývaný také asteroid 99 942 (jeho katalogové číslo). Z hlediska trvání vesmíru byl objeven „před vteřinou“, v roce 2004 na observatoři Kitt Peak v Arizoně.

A teď se podívejme, co říká Wikipedia o pojmu asteroid.

Asteroid je starší a nepřesné, leč stále často používané označení těles, které se správně nazývají planetky.

Neuvedení zdroje – pokud v tištěné verzi uveden byl, pak má hluboká omluva – není ten hlavní problém. Co nejde ničím omluvit, je samotný fakt, že profesionální novinář čerpá informace právě z Wikipedie, do níž může přispívat i cvičený klokan. Fakt, že novinář nezná základní pojmy oboru, o kterém píše.

Autor na konci článku zmínil ještě dvě věci, které jsou rovněž důležité. Za prvé, objev Apophis na observatoři Kitt Peak, za druhé plány ruských odborníků.

Asteroidu astronomové mohli dát jakékoli jméno – jenže si vybrali takové, které přitahuje pozornost. A tak objekt nudného označení 99942 obdržel chytlavější jméno, jméno mytologického boha, jenž byl ztělesněním chaosu a temnoty, který chce zničit lidstvo.

Jak ukazují výsledky vyhledávání v Google Scholar, Apophis si vysloužil pozornost opravdu mnoha vědců a úměrně tomu spolkl odpovídající objem financí: vědeckých studií na toto téma jsou více než dva tisíce.

Apophis byl objeven teprve v roce 2004. Rázem se stal mediálním hitem a příležitostí pro různé výzkumné práce a projekty. Uvědomme si ale, že Apophis kolem Země létá už několik miliard let. Po celou tu dobu naši planetu neohrozil. Je snad jeho kontakt se Zemí teď pravděpodobnější, když o jeho existenci těch sedm let víme? Odpověď ponechávám čtenáři.

Vědecká poctivost vs. parazitismus a pavěda

Sledování objektů blízkých Zemi je bezesporu užitečná činnost. Astronomové tímto způsobem mohou tišit obavy z toho, že Zemi hrozí bezprostřední srážka s nebeským tělesem. To je de facto jedno z poslání vědy: lidé pomocí vědecké metody jednak zkoumají svět, jednak také díky objeveným zákonitostem a získaným údajům jsou s to rozptýlit rozličné obavy společností z různých událostí budoucích, ale objasnit i ty minulé.

Je odvěký rozdíl mezi vědou a šarlatánstvím-pavědou. Věda poskytuje výsledky, vysvětlení a ověřitelné předpovědi. Věda umí sama nabídnout možnost falzifikace hypotéz, tedy nabídnout testy, kterými je hypotézu možné vyloučit. Šarlatáni naopak prorokují zkázu a černé zítřky, děj se co děj – a ke svým cílům zneužívají nejzákladnější pud člověka: strach.

Hospodářské noviny v poslední prosincový den roku 2009 na svém webu uveřejnily článek Ruští vědci: Za 26 let narazí do Země obří asteroid. Musíme jednat (autor je ČTK). Text byl opět věnován asteroidu Apophis a nutným protiopatřením, které vlády států musí podniknout, chtějí-li ochránit Zemi. „Je lepší utratit několik milionů dolarů na vybudování systému, který umožní předejít kolizi, než čekat na to, až se to stane a způsobí to smrt tisíců lidí.“ To jsou slova ředitele ruské kosmické agentury Anatolije Perminova.

Povšimněme si prosím, co ředitel vědecko-technologické instituce řekl a jak to řekl. Za prvé, agentura volá po milionech dolarů. Žádá peníze pro vědce a nutné projekty. Proč? Aby zamezila „zkázonosné“ srážce naší planety s Ničitelem. Za druhé, pokud ruská vláda, nebo snad vlády cizí, tyto miliony dolarů neuvolní, na jejich bedra padne zodpovědnost za možnou smrt spousty lidí.

Perminovova slova přišla v době, kdy několik let bylo jasné, že Apophis Zemi neohrožuje.

Tohle je přesně to, proti čemu jinak věda ze své podstaty brojí: iracionální tvrzení a proroctví, jež vedou k obohacení se skrze útok na lidské pudy, vyvoláváním strachu.

Jestliže ředitel vědecké instituce vyhrožuje veřejnosti smrtí, pokud vláda neuvolní vědcům miliony, pak by měl být okamžitě zbaven své funkce. Vědecky poctivý a etiku ctící vědec by totiž nic takového nikdy neřekl. Protože každý takový vědec zná fakta a ta jasně říkají, že Apophis pro Zemi nepředstavuje bezprostřední nebezpečí.

Pokud se na druhou stranu tvrzení vědeckého pracovníka nebo vedoucího vědecko-technologického ústavu odvíjejí od neznalosti základních vědeckých faktů, pak by měl být odvolán také.

Kdosi řekl, že „je těžké porozumět nějakému problému, když váš plat závisí na tom, že mu nerozumíte.“

Tento nešvar se objevuje stále častěji. Při čtení novin nebo i vědeckých magazínů člověk získává pocit, že hnacím motorem velké části vědeckého výzkumu není rozptýlit obavy z problémů, ale naopak tyto problémy udržovat při životě, aby bylo ponecháno místo pro další výzkum, resp. na výzkum, který přijde s řešením tohoto problému, o kterém vědec ví, že problémem není.

Je do určité míry pochopitelné, že pro mnohé je těžké po letech výzkumu dojít k závěru, že problém neexistuje. Poctivý vědec by tento závěr označil za úspěch, protože výzkum opravdu k něčemu vedl. Ten méně poctivý si však uvědomí, že nemá-li schopnosti na řešení hlubokých vědeckých otázek, tak jestliže se dobrovolně odřízne od možnosti provádět rutinní výzkum, jenž si nežádá nijak zvláště intelektuálních výkonů a zaručuje mu příjmy, přirozeně se stane nadbytečným. A závěr „problém neexistuje“ by si podle něj mohl někdo – snad i on sám – vykládat tak, že celé ty roky byly promarněny.

O Apophis a chybějících milionech psal v dalším zdramatizovaném článku deník Právo 11. května 2010.

Zdecimuje asteroid Apophis v roce 2036 Zemi? Na zpřesnění výpočtů nejsou dolary, Novinky.cz/Právo 11. května 2010

Tentýž deník pak teď v únoru opět citoval Rusy, kteří volají po rázné akci.

Profesor Leonid Sokolov z petěrburské univerzity řekl agentuře Ria Novosti bez obalu: “Apophis se přiblíží Zemi na vzdálenost 37 tisíc až 38 tisíc kilometrů 13. dubna 2029. Je pravděpodobné, že ke kolizi se Zemí dojde 13. dubna 2036. Naším úkolem je zvážit různé alternativy a vymyslet scénáře a plány akce závisející na výsledcích dalšího pozorování Apophise.”

Asteroid Apophis může zasáhnout Zemi 13. dubna 2036, varují vědci, Novinky.cz/Právo 12. února 2011

Ve vědecké literatuře neexistuje žádná nová studie, která by ospravedlňovala jejich slova a planá varování. Jestliže tato skupinka vědců nemá v rukou nic, o co by své plány opřela, skutečně je namístě je poslouchat jen proto, že jde o vědecké autority?

Mohli bychom pochybovat, zda tyto skupinky lidí s nataženýma rukama máme nazývat vědeckými autoritami – už proto, že svou pozici a instituci vědy zneužívají k šíření strachu a posílení vlastní důležitosti. Jejich prohlášení nejsou vědecká – za roucho vědy se pouze schovávají.

Ředitel ruské vesmírné agentury Anatolij Permitov, který žádá miliony dolarů, také řekl toto:

„[Od] vědců slyšel, že by asteroid měl Zemi zasáhnout v roce 2032. Nepamatuje si to prý ale přesně. Ke schůzce, která by měla případný projekt řešit, hodlá pozvat zástupce NASA a vesmírných agentur Evropy a Číny.“

Rusko chce misi k asteroidu, který se za 26 let přiblíží Zemi, Novinky.cz/Právo 31.12. 2009

Pan Permitov straší katastrofou v roce 2032 (?) a svá slova opírá o to, že něco slyšel, ale nepamatuje si to přesně. Bez komentáře.

Doplňme si informace o recyklaci hrozby Apophis a tohoto tématu. Není těžké nahlédnout, že skutečný problém se opravdu nejmenuje Apophis.

Připravme se na možnost, že asteroidy ohrozí Zemi, vyzývají vědci, iHNed.cz, 29. 9. 2008

„Někteří vědci jsou přesvědčeni, že podobný asteroid [jako Apophis] před 65 miliony let ukončil vládu dinosaurů na Zemi. Skupina, která se nazývá Sdružení vesmírných badatelů (ASE), ukončila své setkání výzvou k OSN, aby se tato organizace připravila na to, jak bude reagovat v případě, že byl byl objeven nebezpečný objekt směřující k naší planetě. Astronom Rusty Schweickart, který byl kdysi členem mise Apolla 9 to glosuje: ‚Do té doby, než budeme schopni mezinárodní reakce, jsme stejně zranitelní jako dinosauři.‘ Ve zprávě nazvané ‚Hrozby asteroidu: Volání po celosvětové reakci‚, tým veřejnosti připomíná asteroid Apophis…

Vědci hlídají asteroid, který Zemi hrozí v roce 2036, Novinky.cz 29. září 2007

„Britští vědci vyvíjejí satelit, který bude určený pouze k monitorování asteroidu 99942 Apophis…

Apophis by měl v roce 2029 Zemi minout o 160 tisíc kilometrů, pokud by ovšem došlo k nepředvídatelným událostem a přiblížil by se k planetě až v roce 2036, určitě by Zemi zasáhl. Energie vyvinutá srážkou by byla stotisíckrát větší než exploze atomové bomby v Hirošimě. Vše v okolí tisíců kilometrů čtverečních by bylo smazáno z povrchu zemského, nejhorší dopad pro Zemi by měl ale prach vymrštěný do atmosféry.

Vědci našli asteroid hrozící střetem se Zemí, iDnes.cz/ČTK 3. května 2006

Vědci objevili nový asteroid, který by se mohl střetnout se Zemí. Jde podle nich o největší momentálně známý kosmický objekt, který by se s naší planetou teoreticky mohl v tomto století srazit, a to už za dva roky.

Objekt o této velikosti by při nárazu na Zemi způsobil rozsáhlou katastrofu. První z možných dat, kdy by se případně planetoid mohl se Zemí srazit, připadá na 21. června 2008.

Planetka Apophis může ohrozit Zemi v roce 2036, iHNed.cz/ČTK 9.12. 2005

NASA uvedla, že exploze po dopadu asteroidu by postihla tisíce kilometrů čtverečních území a zvedla by do ovzduší množství prachu, které by zastínilo sluneční záření pro celou planetu.

Planetka se strašidelným názvem Apophis může zasáhnout Zemi v roce 2036 a způsobit zkázu rovnou ekvivalentu výbuchu 100.000 atomových bomb svržených na Hirošimu. Vědci proto naléhají na vlády, aby se zamýšlely nad odvrácením nebezpečí.

Odskočme si od astronomie a nebeské mechaniky k biologii – k pojmu parazitismu. Výstižnou definici aplikovatelnou na různé soustavy obsahuje česká Wikipedie:

„Parazitismus je vztah dvou organismů, z něhož jeden organismus (parazit čili cizopasník) má zisk a druhý na něj doplácí (hostitel).“

A k pojmu vědec na druhou stranu uvádí:

Vědec je jedinec systematicky usilující o poznání skutečnosti. V užším smyslu se slovo vědec používá pro profesionálního badatele na poli vědy. Důležitým předpokladem pro úspěšné „dělání vědy“ je užívání vědecké metody.

Při pohledu na obě definice a s přihlédnutím k existujícím a popsaným faktům o Apophis se pak nabízí otázka, do jaké skupiny tito a jim podobní pánové patří.

Zemi minul před pár dny asteroid

4. února NASA na svých stránkách, bez mediální pozornosti, ohlásila, že Zemi minul malý asteroid s označením 2011 CQ1. Přiblížil se na vzdálenost 5 480 kilometrů, Zemi byl minimálně 7x blíže, než bude Apophis v roce 2029.

Objekt byl poprvé spatřen v ten samý den. K Zemi se přiblížil za 14 hodin od objevu. Planetu minul. Ta pouze změnila jeho dráhu (stočila ji o asi 60 stupňů).

Asteroid nebyl pro Zemi nebezpečím – při vstupu do atmosféry by se rozpadl na menší kousky a pravděpodobně celý shořel.

Oldřich Klimánek

Provozovatel serveru Scinet.cz.


Komentáře (10) »

  • dadajax napsal:

    Výborný rozbor, díky za tak rozsáhlý článek!

  • InaS napsal:

    Tak skvěle napsaný článek jsem už dlouho nečetla. Děkuji, že jste si dal tu práci a vysvětlil těm, co to zajímá, pravý stav věci. Ostatní stejně budou plácat nesmysly, protože jim to připadá mnohem zajímavější a přináší jim to víc čtenářů a tudíž pozornosti a peněz za reklamu. A hlavně je teď „in“,mluvit neustále o konci světa.
    Jak řekl albert Einstein: „Vesmír a lidská hloupost jsou nekonečné. Ale u toho prvního si nejsem tak jistý“ :-) Díky.

  • Oldřich Klimánek napsal:

    Díky za milé příspěvky!

  • René napsal:

    Připojuji se, skvěle zpracovaný a navíc i čtivý článek!

    PS: Možná jedna úplně off topic drobnost – nešlo by používat nějakou jinou a trochu čitelnější captchu? :-) Tahle mi vyhodila několik fakt nečitelných variant, chytil jsem se až na několikátý reload.

  • Reu napsal:

    btw v kalendari ve Windows vychazi 13.4. 2036 na nedeli a nikoliv na patek :-) jestli teda to ten kalendar pocita dobre

  • Oldřich Klimánek napsal:

    Dobrou noc,
    máte naprostou pravdu — skvělé pozorování! :-) Pátek 13. vychází na první datum přiblížení, tedy rok 2029. Pan Kryzánek a jeho drama jménem Apophis je o to větší blbost (a také moje blbost, že jsem si to neověřil — druhé datum vychází na velikonoční neděli: zmrtvýchvstání Páně! ;-))

  • Soběslav Neufuss napsal:

    Perfektní,

    konečně něco co má hlavu a patu a je řečeno po pravdě bez přikrášlování faktů. Děkuji

  • Jan Koňas napsal:

    Pane Klimánku,
    díky za rozbor článku z pera nevědomého novináře. ale stále existuje další „ale“:

    věda, potažmo matematika, ze které sama věda vzešla – je nástrojem, který dovede „po akci“ vypreparovat příčiny a predikovat možnosti opakování. To je jistě úžasná schopnost tohoto „jazyka na zkoumání jevů“.
    to „ale“ vězí někde jinde – ve vytváření samotných jazyků, kterými jevy a souvislosti zkoumáme. Uvádíte krásný citát:
    „je těžké porozumět nějakému problému, když váš plat závisí na tom, že mu nerozumíte.“
    Podobnost závislosti na platu ale lze transformovat i na podobnost „závislosti na jazyku“, kterým cokoliv zkoumáme.

    Vy asi neznáte to, co nazývám „Abeceda lidštiny“ – jde vpodstatě o nástroj, kterým lze propojit vědomí s podvědomím člověka.
    A samozřejmě k podobnému tvrzení nemám ŽÁDNÉ VĚDECKÉ PODKLADY.
    Co tím to vstupem sleduji? Fakt, že ti pánové, kteří z placaté Země „udělali“ kulatou – ti také neměli ve své době podklady pro svá tvrzení, ty přišly až později – v době, kdy se jejich tvrzením začali zabývat další lidi.

    A totéž se děje dnes. Vy neznáte vztah mezi globálním vědomím a globálním podvědomím – který se stále upravuje (na bázi množin, jak jinak) a který je zodpovědný za následné kroky odpovídající části populace ve směru, kterým je svět tvarován.
    Jde o velmi zajímavé téma, pokud se vám tento vzkaz dostane do rukou, rád si s vámi proberu směry, kterými věda dohání to, co obvykle nazýváme intuicí.
    V lidské populaci vždy existují jedinci a skupiny, které jsou zodpovědné za vývoj společnosti. Jednou z klíčových skupin je populace, která myslí a jedná „česky“. K pochopení ale nestačí věřit historii, kterou pro nás sepisovali ti, kdo nastavili (novým počítáním roků od jedničky) program pro období cca 2000 let – je třeba (v jiné frekvenci mozku) načíst jinou historii téhle sluneční soustavy – historii programů, pro které např. „přílet Tunguzského meteroritu“ byl faktickým nastavením nového programu ve vývoji.
    proto i kus materiálu s příznačným názvem „Ničitel“ je obdobným signálem změn v chápání jevů. Víte asi, že POJMENOVÁNÍ vždy napovídá cosi o vlastnostech či úkolu pojmenovávaného jevu či předmětu. Ale to bychom museli dost dlouho probírat, jak vlastně funguje v člověku spojení mezi jeho vědomím a okruhem „skupinového podvědomí“.

  • Roman napsal:

    Výborně napsaný článek přesně podle mého gusta. Komentáře výše, které si stěžují na délku apod. snad ani nemá cenu zmiňovat. Původně jsem chtěl oponovat, ale jak se říká, nejhorší je srážka s blbcem, takže se do toho ani nebudu pouštět.

    Ještě jednou díky za přínosný článek.

  • čak noriz napsal:

    Všetko tu je pekné, ale myslím, že dosť závisí aj na tom, z čoho je ten Apophis zložený…pri výpočtoch kolízie so Zemou, by asi bolo presnejšie mať východiskový bod Apophis, ako Zem. Prechádza slnečnou sústavou, pôsobí naňho gravtácia, aj doňho môže naraziť nejaká „skala“ alebo búrka a následne ho vychýliť…potom by som chápal úsilie bratov z Ruska, že chcú pre Zem, nejaký obranný mechanizmus.


VLOŽIT KOMENTÁŘ