Scinet.cz » Kauzy, Kavárna, Komentáře, Věda

Šéf IPCC Rádžendra Pačaurí má z „ochrany“ klimatu dojnou krávu – vítejte v klimatickém průmyslu

2.1. 2010, Oldřich Klimánek

Šéf Mezivládního klimatického panelu při OSN, Rádžendra Pačaurí, není žádným klimatologem ani zeleným skautem, kterému by šlo o blaho Modré planety a odvrácení „katastrofických klimatických změn“. Je úspěšným obchodníkem, jenž ve světě vybudoval ohromnou a mocnou chobotnici, jejíž chapadla spojují řadu korporací, státních i mezivládních těles a různých komerčních skupin majících společného jmenovatele: klimatický průmysl, bilionové obchody s CO2 a s různými pseudoekologickými zdroji. A to vše za podpory OSN i Evropské unie.

Setkání v Kodani (které bylo vším možným, jen ne „vědeckou konferencí klimatologů“) sice skončilo blamáží – závěr je, jako by se vlastně ani žádné setkání nekonalo –, ale o „globálních změnách klimatu způsobených člověkem“ a novém božím desateru v podobě zákonů o obchodování s emisními povolenkami budeme slýchat patrně ještě dlouho.

Jedním z dílků skládačky pozadí tzv. boje proti klimatickým změnám způsobených člověkem jsou informace o šéfovi Mezivládního panelu pro změny klimatu Rádžendrovi Pačaurím: znepokojivá fakta o jeho napojení na ohromný počet institucí a firem, které mají své velké obchodní zájmy v „boji s klimatem“, přinesli na konci prosince Christopher Booker a Richard North v britském deníku Telegraph.

Následující text je takřka doslovným překladem původního článku, s několika změnami a upřesněními (vydáno se souhlasem autorů).

Na světě bychom nenašli člověka s větší mocí nad událostmi spojenými s konferencí v Kodani. Doktor Rádžéndra Pačaurí, šéf Mezivládního panelu pro změny klimatu, organizace Spojených národů (IPCC, OSN), je mimo jiné hlavním strůjcem obsahu hlášení, které tato organizace vydala v roce 2007. Ovšem jeho vazby na různé oblasti průmyslu a korporace, které z hlášení a návrhů profitují, jsou více než znepokojivé.

Třebaže Pačaurí je často prezentován jako vědec (BBC jej jednou dokonce popsala jako „špičkového světového klimatologa“), coby bývalý drážní inženýr s doktorátem z ekonomie nemá v klimatologii pražádnou kvalifikaci.

Co však taktéž málem uniklo pozornosti, je, že Pačaurí po celém světě vybudoval neskutečně rozsáhlé portfolio obchodních aktivit a vlivů, s vazbami na mnoho skupin investujících miliardy dolarů do dalších organizací, jež jsou závislé na politice doporučované právě jeho Klimatickým panelem.

Do těchto skupin patří banky, ropné a energetické společnosti a investiční fondy – všechny aktivně zapojené do „obchodu s uhlíkem“ (emisními povolenkami) a „trvale udržitelnými technologiemi“ (zdroji). Tato odvětví přitom představují nejrychleji rostoucí komoditní trh na světě s odhadovanou cenou v řádu bilionů dolarů ročně.

Kromě toho, že je Pačaurí předsedou Klimatického panelu OSN, sedí na řadě dalších vysokých postů, působí jako ředitel nebo poradce mnoha skupin hrajících ústřední roli v tom, čemu se dnes říká mezinárodní „klimatický průmysl“.

Je pozoruhodné, jak v poslední době vyplouvají na povrch Pačaurího vazby šokujících rozměrů na mnohé z takových koncernů. Nevyhnutelně tak vyvstávají otázky, jak může přední světový „klimatický představitel“ být zároveň osobně angažován do množství organizací, jež bezpochyby mají prospěch z doporučení IPCC.

Možný Pačaurího střet zájmů se na světlo dostal poprvé v polovině prosince – tehdy mu byl po přednášce na Kodaňské univerzitě předán dopis dvou eminentních „klimatických skeptiků“. Jedním z nich byl Stephen Fielding, australský senátor, jenž ve své zemi odstartoval vlnu odporu, jež nedávno vedla k porážce vládního návrhu pro obchodování s emisními povolenkami (cap and trade). Druhý „skeptik“ Lord Monckton je dlouholetý kritik IPCC a v poslední době sehrál klíčovou úlohu při utužování opozice proti emisním povolenkám v americkém senátu.

V otevřeném dopise zprvu zpochybňovali vědeckou poctivost grafu, který má prominentní postavení v hlášení IPCC z roku 2007 a jejž během přednášky z rukávu opět vytáhl i Pačaurí. Stephen Fiedling a Lord Monckton Pačaurího žádali, aby tento graf proto nadále pro svou argumentaci (a tak i IPCC) nepoužíval. Ovšem vznesli také otázku, proč hlášení IPCC neobsahovalo i deklaraci Pačaurího osobních zájmů v takovém množství organizací, které ze závěrů hlášení zjevně profitují.

Dopis, v němž se objevila informace prvně uvedená v polovině prosince v Sunday Telegraph, obešel všech 192 národních delegátů účastnících se konference. Pisatelé v něm po delegátech požadovali, aby kvůli nedávnému odhalení střetu zájmů doktora Pačaurího zbavili jeho funkce předsedy IPCC.

Kolébkou Pačaurího moci je firma Tata Energy Research Institute se sídlem v Dillí, díky níž během uplynulých deseti let dokázal vybudovat svou celosvětovou mocenskou síť. Jejím ředitelem se stal v roce 1981 a generálním ředitelem roku 2001. Institut TERI, dnes přejmenovaný na The Energy Research Institute, byl založen v roce 1974 největším indickým soukromě vlastněným obchodním impériem Tata Group, jenž se pyšní opravdu širokou paletou zájmů: přes ocel, automobily a energii k chemikáliím, telekomunikacím i pojišťovnictví (v současnosti v Británii je tento moloch znám jako vlastník značek Jaguar, Land Rover, Tetley Tea a Corus, největší britské ocelárenské společnosti. Českého čtenáře bude zajímat, že prostřednictvím Tetley Tea tento konglomerát vlastní i českou firmu Jemča Jemnice.)

Ačkoli TERI od změny jména pole svého patronátu dále rozšířila, oba koncerny zůstávají úzce propojené.

Skupina Tata má v Indii nesmírnou politickou moc, což kromě jiného dokázala tím, jak se postarala o vystěhování stovek tisíc chudých domorodých vesničanů ve východních státech Urísa a Džhárkhand – a to kvůli zahájení rozsáhlé těžby železa a nastartování ocelárenských projektů.

Když v 80. letech Pačaurí převzal kontrolu nad TERI, hlavní oblastí jeho zájmů byl ropný a uhelný průmysl – což dnes na člověka, který se později proslavil díky svému odporu k fosilním palivům, může vypadat poněkud podivně. Kupříkladu do roku 2003 byl ředitelem Indian Oil Ltd. (OIL), největšího indického soukromého podniku, a do roku 2009 zastával pozici ředitele Národního podniku pro výrobu tepelné energie (National Thermal Power Generating Corporation), největšího národního výrobce elektřiny.

Roku 2005 založil GloriOil, firmu se sídlem v Texasu, která se specializuje na technologii umožňující z ropných polí, které už jinak dosluhují, vyextrahovat poslední zbývající rezervy.

Nicméně jakmile se roku 1997 Pačaurí stal místopředsedou IPCC, TERI obrovskou měrou rozšířila pole své působnosti, institut se začal zajímat také o obnovitelné neboli udržitelné technologie. V těchto oblastech jsou zároveň angažované rozličné divize Tata Group – například se chystá investovat 1,5 miliardy dolarů (28 miliard korun) do projektu rozlehlých farem větrných elektráren.

TERI, Pačaurího impérium, expandovalo i do světa, jeho chapadla sahají do Spojených států, Evropské unie i několika asijských zemí. TERI Europe, s centrálou v Londýně, v níž Pačaurí figuruje jako člen správní rady (společně se Sirem Johnem Houghtonem, jedním z klíčových hráčů raného období IPCC a bývalým šéfem britského Met Office, instituce věnující se předpovědím počasí a změn klimatu) v současnosti dělá na projektu bioenergie (biomasa, biopaliva, bioplyn, bionafta…), projektu, který je financován Evropskou unií.

Další projekt, spolufinancován britským ministerstvem životního prostředí, potravin a zemědělství a německou pojišťovací firmou Munich Re, studuje, jak indický pojišťovací průmysl, včetně Tata, může těžit z využití možných rizik spojených s klimatickými změnami. Ovšem není vůbec jasné, proč by britské ministerstvo a britští daňoví poplatníci měli finančně podporovat projekt, který má zvýšit zisky indických pojišťovacích společností.

Ještě podivnější je role severoamerické odnože TERI, neziskové organizace sídlící ve Washingtonu, v níž Pačaurí figuruje jako prezident. Příhodně leží na Pennsylvania Avenue, napůl cesty mezi Bílým domem a Capitolem – tato skupina se bez jakéhokoli studu hlásí k tomu, že se věnuje lobbingu a že jejím cílem je „přimět výkonné představitele v Severní Americe k větší všímavosti k obavám v rozvojových zemích ohledně energetiky a životního prostředí“.

Severoamerická odnož TERI je financována smetánkou úřednických a korporativních sponzorů včetně čtyř byrokratických poboček Spojených národů; dále čtyřmi americkými vládními agenturami; ropnými giganty jako Amoco; dvěma hlavními dodavateli amerického ministerstva obrany; molochem Monsanto, největším světovým výrobcem geneticky modifikovaných plodin; WWF (Světovým fondem na ochranu přírody – environmentalistickou aktivistickou skupinou, jejíž chod je z velké části financován zase Evropskou unií) a dvěma světovými lídry v mezinárodním „trhu s uhlíkem“, kteří hospodaří s více než jedním bilionem amerických dolarů (dnes v přepočtu cca 18,5 bilionů korun, což je zhruba pětinásobek hrubého domácího produktu České republiky).

Tohle všechno jde bez pochyb na ruku indické skupině Tata, která profituje nejen z bioenergie, obnovitelných zdrojích a pojišťovnictví, ale jež má prsty také v „uhlíkovém obchodu“, ve světovém trhu nakupování a prodeje práv vypouštět CO2. Mnoho z toho se ziskem spravuje OSN v rámci CDM (Clean Development Mechanism, Mechanismus čistého rozvoje), který byl ustanoven Kyotským protokolem, jehož ještě lukrativnějším nástupcem měla být na míru ušitá Kodaňská smlouva.

Jak diktuje Mechanismus čistého rozvoje, firmy a spotřebitelé ve vyspělém světe (do kterého patří i Česká republika) platí za právo překročit „uhlíkové limity“ (limity na emise oxidu uhličitého), a to nákupem certifikátů (povolenek) od firem v zemích, jako je Indie a Čína, jež získaly „uhlíkový kredit“ za každý vyvinutý zdroj obnovitelné energie – nebo jen za to, že ukážou, že nějak snížily své vlastní „uhlíkové emise“.

Právě jeden z těchto obchodů, o kterém v polovině prosince psal Sunday Telegraph, umožnil skupině Tata přesunout produkci tři milionů tun oceli z továrny Corus v anglickém městě Redcar do nové továrny v indickém městě Urísa, čímž skupina získala potenciálních 1,2 miliardy liber (více než 35 miliard korun) v „uhlíkovém kreditu“ (a rovněž tím o práci přišlo 1 700 obyvatel z oblasti Teesside).

Právě tímto způsobem má z více než tři čtvrtin světového „uhlíkového obchodu“ prospěch Indie a Čína. Samotná Indie má v provozu 1 455 projektů CDM (založených na mechanismech čistého rozvoje) v hodnotě 33 miliard dolarů (více než 603 miliardy korun), z nichž většina je podporována skupinou Tata – a už asi nikoho nepřekvapí, že Pačaurí sedí v dozorčí radě Chicago Climate Exchange, Chicagské klimatické burzy, největší a nejlukrativnější burzy na světě zabývající se obchodem s uhlíkem, které při zakládaní uhlíkové burzy v Indii asistovala firma TERI.

Ovšem tohle je jen slabý odvar ve srovnání se záplavou dalších postů, do kterých byl doktor Pačaurí dosazen během let od chvíle, co jej Spojené národy vybraly do role hlavního světového „představitele pro problémy klimatických změn“.

Kupříkladu v roce 2007 byl dosazen do dozorčí rady firmy Siderian se sídlem v San Franciscu, což je investiční firma poskytující rizikový kapitál (venture capital) a specializující se na „trvale udržitelné technologie“. Ta od něj očekávala, že opatří kapitál pro „přístup, postavení a průmyslový vliv na té nejvyšší úrovni“.

V roce 2008 byl jmenován do funkce poradce pro obnovitelnou a trvale udržitelnou energii banky Credit Suisse a Rockefeller Foundation (Rockefellerovy nadace). Stal se rovněž členem rady islandské banky Glitnir, když založila svůj Fond pro obnovitelnou budoucnost s cílem zvýšit krytí na 4 miliardy liber (takřka 120 miliard korun). Stal se předsedou Indočínského fondu pro trvale udržitelnou infrastrukturu (Sustainable Instrastructure Fund), jehož výkonný ředitel byl přesvědčený, že kapitál by mohl brzy vzrůst na 100 miliard liber (takřka 3 biliony korun).

V tomtéž roce se stal ředitelem International Risk Governance Council (Mezinárodní rady pro správu rizik) – zřízené společnostmi EDF a E.On, dvěma největšími evropskými výrobci elektrické energie –, kde jeho úkolem byla propagace „bioenergie“. Letos se Pačaurí přidal k newyorskému investičnímu fondu Pegasus coby „poradce pro strategické otázky“ a byl dosazen do křesla předsedy dozorčí rady Asian Development Bank (Asijské rozvojové banky), která zásadně podporuje obchodování CDM (obchodování založené na mechanismu čistého rozvoje) a jejíž výkonný ředitel varoval, že neuzavření dohody v Kodani povede ke kolapsu uhlíkového trhu.

Seznam postů, na kterých v současnosti doktor Pačaurí sedí a jež jsou výsledkem jeho čerstvě vybudovaného světového postavení, pokračuje dál a dál. Stal se šéfem Institutu pro klima a energii Yaleovy univerzity (Yale Climate and Energy Institute), který se těší milionům dolarů na dotacích od Spojených států i korporativní sféry. Je členem dozorčí rady Deutsche Bank pro otázky klimatických změn. Je ředitelem japonského Institutu pro globální environmentální strategie (Institute for Global Environmental Strategies) a donedávna byl poradcem Toyota Motors. Když už tedy ve svých počátcích byl drážní inženýr, nesmíme zapomenout, že se stal i poradcem pro strategické otázky ve SNCF, státní francouzské drážní společnosti (Francouzské dráhy).

Podíváme-li se zpět do jeho domoviny, Indie, i tam působí v řadě vlivných vládních skupin včetně Ekonomického poradního výboru premiéra, zastává několik rozličných akademických postů a záhadným způsobem si ve svém zaneprázdněném životě našel čas na napsání dvaadvaceti knih.

Doktor Pačaurí se nikdy nezdráhá dávat světu upřímné rady ohledně všech záležitostí souvisejících s hrozbou globálního oteplování. V posledním vydání TERI News je citován, kterak americkému Úřadu na ochranu životního prostředí říká, že musí začít regulovat americké emise oxidu uhličitého, že nemůže čekat na to, až americký kongres schválí návrh zákona „cap and trade“ (limity na CO2 a další obchodování s povolenkami).

Mluví se v něm také o skutečnosti, jak ještě před zahájením konference v Kodani volal po tom, aby rozvinuté země, které mají být historicky zodpovědné za „oteplovací“ krizi, provedly „konkrétní závazky“ vůči rozvojovým státům a finančně a technologicky je podpořily, přičemž samotná Indie má mít právo nesouhlasit s jinak povinnými emisními limity. Indie, řekl, musí vyjednat objemné dotace od Západu, dotace pro vývoj solární energie, a západní finanční prostředky musí být po ruce pro geoinženýrské projekty, jejichž úkolem je odsávat CO2 z atmosféry Země.

Coby vegetariánský hinduista Pačaurí zopakoval svou výzvu světu, aby lidé jedli méně masa, aby klesly emise metanu (jako obvykle se ani náznakem nezmínil o tom, co dělat se zhruba 400 miliony posvátných krav). Dále žádá zákaz podávání ledu v restauracích a také chce, aby se hotelové pokoje označily metrovou výměrou, aby hosté platili uhlíkovou daň za (velikosti pokoje úměrnou) spotřebu energie, energie potřebné k vytopení místnosti a naopak na klimatizaci.

Ovšem o čem upovídaný doktor Pačaurí zavile mlčí, je, kolik peněz dostává za všechny své důležité posty – částky přitom musejí šplhat do milionů dolarů. Žádná z těchto skupin, pro které pracuje, nezveřejňuje jeho plat ani honoráře – co je však pozoruhodné, do těchto skupin patří i samotná OSN, Spojené národy, které odmítají ukázat, kolik my všichni Pačaurímu, coby jednomu z jejich nejvyšších představitelů, platíme.

Co se týče TERI samotné, hlavního Pačaurího zaměstnání po skoro 30 let, ta je natolik nesdílná ohledně peněz, že dokonce ani nezveřejňuje své účetnictví – finanční prohlášení se skládá ze dvou koláčových grafů s příjmy a výdaji, grafů, která neobsahují žádná podrobná čísla.

Pačaurí je stejně tak mlčenlivý o vazbách TERI na skupinu TATA, která TERI založila v 70. letech a propůjčovala ji jméno až do roku 2002, kdy bylo kosmeticky pozměněno na The Energy Research Institue („Tata“ bylo nahrazeno za „The“). Tiskový mluvčí tehdy prohlásil, že „s Tata jsme nepřerušili náš vztah z minulosti, změna [ve jménu] je jen pro pohodlí.“

Ovšem opravdový otazník nad generálním ředitelem TERI visí s ohledem na souvislost mezi jeho vysoce lukrativními komerčními pozicemi a rolí coby šéfa Mezivládního panelu.

TERI se kupříkladu stala hlavním kandidátem na získání lukrativních kuvajtských smluv k uklizení nepořádku, který zanechal Saddám Husajn v ropných polích v roce 1991. Náklady spojené se smlouvami ve výši 3 miliard amerických dolarů (více než 55 miliard korun) jsou pokryty ze strany Spojených národů. Pokud to TERI nakonec opravdu vyjde, bude to podesáté, co tato společnost profitovala ze smlouvy financované OSN.

Služeb TERI si jistě necení víc nikdo jiný než Evropská unie, která komerční institut vedený Pačaurím pasovala do role partnera a začlenila ho do celkem dvanácti projektů, jež mají pomáhat při vytváření návrhů pro strategii Evropské unie pro zmírňování efektů globálního oteplování, (katastrofických) efektů, které předvídá právě IPCC, Mezivládní panel pro změny klimatu při OSN vedený Pačaurím.

Oldřich Klimánek

Provozovatel serveru Scinet.cz.


Komentáře (17) »

  • vítek napsal:

    a podobně pracují všechny ekologistické iniciativy, vč. politických stran s touto ideologií.
    chce to bič a hnát to pryč

  • jamretsam napsal:

    Ochota lidí nadchnout se pro “dobrou” věc (boj proti vykořisťování) byla jednou z příčin nástupu komunismu. Stejný scénář využití lidské důvěřivosti se zopakoval v současném boji proti globálnímu oteplování. Zatímco masy lidí se v dobré víře dobrovolně nechali obalamutit, bezohlední hráči na jejich nadšení profitují buď politickou nebo finanční mocí.

  • Harfist napsal:

    Hm, mno jo, když někdo vytáhne takovou pitomost jako je globální oteplování okamžitě na něm začnou lidé profitovat. Celá planeta posedlá tříděním odpadků, tak proč toho nevyužít? Všechny takové společnosti jdou za ziskem. Stále víc souhlasím s prohlášením pana prezidenta: „Budoucnost nechme spisovatelům sci-fi.“ Toto všeobecné nadšení, kolem globálního oteplování, bude za chvíli až nebezpečné.

  • Kodl napsal:

    No on asi až zas takovej vliv mít nebude, když ta Kodaň skončila fiaskem. Zajímalo by mě, kolik procent z toho článku je doopravdy pravda, a co propaganda ropný lobby, což je chobotnice na n-tou, se kterou se vliv nějaký Pačurího asi dá srovnat těžko.

  • Harry napsal:

    To ze nekdo situace zneuziva, neznamena ze globalni otepleni neexistuje. Vseho se da zneuzit, a vzdy se najde nekdo, kdo to udela. To ale neznamena, ze je ekologie k nicemu. Je akorat potreba je odhalit a potrestat.

    Na druhe strane je minimalne tisickrat vic podnikatelu, kteri ziji ze znecistovani a zpusobuji timto smrt mnoha lidem, coz je mnohem horsi.

    Vsichni, co jste proti ekologii mate mysleni na urovne 5leteho ditete.

    „Posedlost trideni odpadku“? To muze napsat jenom idiot. Vite kolik odpadu vyprodukuje jeden clovek?

  • Hucka napsal:

    Mám pocit, že (nejen) terminologie kolem „ekologie“ je nesprávná. Když v se v přírodě vyskytne nový predátor, který nemá konkurenci, dojde k jeho přemnožení. Takový druh postupem času vyčerpá všechny potřebné zdroje a vyhubí se sám. To, že při této „přírodní autoregulaci“ vymřou i jiné živočišné druhy, je naprosto běžné a přirozené. Když se to vezme do důsledků, tak nejvíc neekologičtí jedinci v přírodě jsou právě „ekologové“. Ekologické by bylo, nechat lidstvo, ať se vyhubí samo. (neříkám, že bych to chtěl, ale pouze že by to bylo jediné sutečně ekologické řešení :-) ) Správné označení pro soudobého „ekologa“ by tedy vlastnně mělo být „neekolog“. A to z toho důvodu, že že „ekologie“ staví člověka mimo (nad) přírodu. Čímž vlastně popírá sama sebe. (což už dnes žádné rozpaky nevzbudí…;-) )

    Přirovnání: To je jako kdyby by si bakterie daly kvóty, kolik buněk mohou napadnout, aby si svého hostitele nezničili (a s ním i sebe). Od bakterií by to možná bylo chytré, ale rozhodně ne ekologické ;-)

  • Oldřich Klimánek napsal:

    @Kodl

    „No on asi až zas takovej vliv mít nebude, když ta Kodaň skončila fiaskem“

    Zkuste se nad touto větou zamyslet hlouběji a v souvislostech a myslím, že byste ji už nezopakoval. Tohle JE argument?

    „Zajímalo by mě, kolik procent z toho článku je doopravdy pravda, a co propaganda ropný lobby, což je chobotnice na n-tou, se kterou se vliv nějaký Pačurího asi dá srovnat těžko.“

    No tak tohle vysvětluje vše. Kdybyste totiž býval ten článek přečetl, ale nereagoval pouze na nadpis a perex, pak byste poznal, že to je Pačaurí, kdo vládne vazbám na ropné a energetické a další firmy těžkého průmyslu. I když tento nešvar „nečíst a komentovat“ je dnes už normální, že.

    @Harry

    „To ze nekdo situace zneuziva, neznamena ze globalni otepleni neexistuje“

    Teď na vás čeká neskutečně překvapivý fakt: Země se neustále otepluje, Země se neustále ochlazuje. Z malé doby ledové jsme vylezli nedávno (polovina 19. století). A pokud se oteplí na takové podmínky, jaké panovaly v době „středověkého klimatického optima“, bude z toho jen a jen prospěch.

    @Hucka

    Díky za rozumný příspěvek, jen mám obavy, že lidé ekologii považují za vědu o odpadcích. Proto je nutné odlišovat ekology (vědce) od ekologistů (poblázněných aktivistů).

  • Stanislav Lhota napsal:

    Propada mi az malinko komicke cist komentare o neexistenci globalniho oteplovani – kdyz se prave v tuhle chvili podivam z okna (bydlim v dome na kulech nad morskou lagunou na vychodnim pobrezi Bornea), zacina prilivova vlna zaplavovat prvni dum. Uznavam, da se to resit – vloni se zkratka postavily nove chodniky o pul metru vyssi a dalsi domy se stavi na kulech o metr vyssich. Vetsinu vesnicanu tohle reseni plne uspokojilo – muzou ostatne zazadat o financni pomoc na zachranu vesnice, a takovych penez cloveku vzdycky neco zbyde! Takze je to vlaste fajn, ze se nam tak otepluje! No a presne na tomhle principu to funguje nejen v bezvyznamne indoneske vesnici, ale i v nejvyssich mezivladnich kruzich. Jsem bohuzel soucasti systemu a obcas se mi z nej opravdu zveda zaludek. Jenze to neznamena, ze problem (zmena klimatu a jeji dopad) neexistuje, ani ze nikdo z tech mnoha zucastnenych nema opravdovy zajem na tom ho resit! A ze bysme to meli vsechno zavrhnout jako jeden velky podvod. Reakci na jeden extremismus by nemel byt druhy extremismus!

  • ajznbonak napsal:

    @stanislav
    ale tady se nikdo nepre o tom, ze tu nejake zmeny probihaji, ale tady jde o to, zda-li lidska civilizace je vubec schopna tohle resit. Priroda je mocna carodejka, a tu „zakazem prunerova, aby chudaci lide na atolach nemuseli stavet kuly“ nepremuzete ..

  • Tomáš Krček napsal:

    pan Stanislav Lhota, žijící dle své výpovědi v domě na kůlech nad lagunou na východním pobřeží Bornea vložil svůj příspěvek 3. ledna 2010 v 13:27 – jak předpokládám evropského času, protože vkládání bývá u článků automatické. Bohužel neupřesnil, na kterém místě se jeho obydlí na kůlech nachází přesně, proto místního času na východním pobřeží Bornea je v té době plus šest či sedm hodin, tedy je tam půl osmé nebo půl deváté večer. Pan Lhota se právě dívá z okna a vidí, jak přílivová vlna zaplavuje první dům. Panu Lhotovi se občas zvedá žaludek.

    Stačí se však podívat na Google Earth, abychom zjistili, že v inkriminované době je na Borneu tma – slunce tam dávno zapadlo. Co tedy opravdu vidí pan Lhota při pohledu ze svého okna v bezvýznamné indonéské vesničce ? Je opravdu laguna bezvadně osvětlena pouličním osvětlením, aby viděl, jak přílivová vlna zaplavuje první dům ?

    Obávám se, že pan Lhota je klimakatastrofický aktivista, sedící doma v ČR a vymýšlející dojemné příběhy, při nichž nezůstavá jedno oko v sále suché. Prosím vymýšlejte si své pohádky precisněji, mohl byste dosáhnout brzy proslulosti Kateřiny Jau Jau.

  • PavelK napsal:

    „Následující text je takřka doslovným překladem původního článku, s několika změnami a upřesněními.“

    rad bych poprosil autora o odkaz na originalni clanek dekuji.

  • Oldřich Klimánek napsal:

    Dobrý večer, odkaz byl přesně na to místo zase dodán. Jinak zde.

  • BERAN napsal:

    Jen pro doplnění: http://www.guardian.co.uk/environment/2010/jan/04/ipcc-climate-sceptics-rajendra-pachauri

    Pan doktor Pačaurí je úžasná figura. Nepíše sice verše, jako pan Gore (http://www.telegraph.co.uk/earth/environment/climatechange/6757794/Al-Gore-pens-bleak-climate-change-poem.html), ale zase má v puse víc starostí o bědáky.

    Mimochodem, Finové měli v TV1 pořadt i Climategatu: http://vpravo.blog.cz/1001/finska-televize-o-afere-climategate

    Zdravím! B.

  • Petr napsal:

    Boj proti globálnímu oteplování IMHO jenom přibližuje problémy, které stejně jednou musí přijít. Uvažujme např. že by hospodářství jako celek, nebo libovolné jeho odvětví mělo vykazovat ročně růst např. 1%. Teď si jednoduchou aritmetikou spočítejme, že za 1000 let jde o neuvěřitelný 21000 násobný růst. Z tohoto hlediska by zdevastovala okolí i výroba ponožek. Jak zpívával kdysi můj děda: „Jednou to musí být, přijde čas odejít.“ Piju výborný čaj a poslouchám perfektní rádio.
    Z Olomouce srdečně Petr Mareš :-)

  • Jack napsal:

    Jenom detail – “sensitise decision-makers in North America to developing countries’ concerns about energy and the environment”

    Tato veta opravdu nemluvi o zadnych „Koncernech“, ale o „znepokojeni“ rozvojovych zemi ohledne energetiky a zivotniho prostredi.

    K tomu se uz da „beze studu“ hlasit ;-)

  • Oldřich Klimánek napsal:

    Díky Jacku, tohle se fakt nepovedlo a v té záplavě textu to nějak uniklo. Každopádně v důsledku to znamená zcela totéž. ;-)


VLOŽIT KOMENTÁŘ