Světlo světa spatřil nový scénář pro osud našeho vesmíru. Obyčejně se dnes předpokládá, že vesmír jednou bude zcela bez hmoty. Podle představ kosmologů v něm bude jen záření. Dva američtí fyzici si myslí ale něco jiného.

Kdysi, když byl vesmír ještě velmi mladý, mělo záření nad hmotou obrovskou převahu. A vědci čekali, že tomu tak bude i v budoucnosti. Z teoretických prací totiž vyplývalo, že obyčejná hmota se v budoucnosti zcela rozpadne a ve vesmíru zůstane jen nesmírné množství záření. Zmizí tak planety, hvězdy a vůbec všechny struktury nezbytné pro udržení života v kosmu.

Lawrence Krauss a Robert Scherrer napsali vesmíru ale trochu jiné parte.

Jejich nová práce se opírá hlavně o skutečnost, že vesmír je vyplněn skrytou energií. O té se sice spekulovalo už dlouho, ale první pádné důkazy o její existenci přišly na svět až na konci devadesátých let díky pozorování explodujících hvězd, tzv. supernov typu Ia. Tehdy se zjistilo, že expanze vesmíru se nezpomaluje, jak se dlouho obecně myslelo, ale že naopak zrychluje. Právě za touto zrychlující expanzí stojí ona tajemná skrytá energie, která se vyznačuje takříkajíc odpudivou gravitací.

Jak doktor Kraus říká, skrytá energie se sice dotýká mnoha aspektů kosmologie, ale hlavně se podepisuje pod osud vesmíru. Skrytá energie totiž životu v kosmu předurčuje jeden z nejhorších údělů. Za určitých okolností je možné, aby se ve věčně rozpínajícím vesmíru život zachoval, ale ne v kosmu, jenž je řízen skrytou vakuovou energií.

Jak tedy bude vypadat budoucnost naše i vesmíru? V důsledku zrychlující expanzi budou od nás vzdálené nebeské objekty uhánět pryč obrovskými rychlostmi. Jakmile dosáhnou rychlost světla, stanou se po nějaké době pro pozorovatele zcela neviditelné. Za nějaký bilion roků nebude vidět nic kromě lokální skupiny galaxií. Nastartovaný řetězec událostí pak prý způsobí, že podmínky nebudou vůbec vhodné k tomu, aby se ve vesmíru zachoval život.

Jediná pozitivní zpráva z nové práce plyne pro hmotu. Ta totiž svůj souboj se zářením neprohraje. Kvůli rychlému rozpínání způsobeného skrytou vakuovou energií bude hustota záření klesat mnohem rychleji než stoupat v důsledku rozpadající se hmoty.

Osud vesmíru je sice potemnělý a chladný a s katastrofickými důsledky pro život, ale to pozemšťany nemusí nijak trápit. Než se tento scénář naplní, Slunce ani Země nebudou existovat. Asi za pět miliard let Slunci dojdou zásoby vodíku, nafoukne se, sežehne Zemi a nakonec se smrskne do bílého trpaslíka.