Scinet.cz » IT/Počítače, Kavárna

Co přijde po Windows? Microsoft už chystá nástupce (3)

19.12. 2010, Oldřich Klimánek

Vedle projektů, jako jsou Singularity, Midori a další, Microsoft pracuje rovněž na nové generaci “klasických” Windows. Windows 8 či Windows Next – říkejte tomu, jak chcete – dost možná budou jiné, než jak Windows známe: virtualizace, virtualizace a zase ta virtualizace ruku v ruce s cloud computingem. Souboj s Chrome OS?

V minulých týdnech jsme si představili dva koncepty nových operačních systémů od Microsoftu, které mají časem nahradit, nebo doplnit, Windows, jež na osobních počítačích panují již čtvrt století.

(1. díl, 2. díl)

Řekli jsme si, že nový systém nemá mít vůbec nic společného s Windows – Microsoft v rámci výzkumu jeho kódy píše od píky. Nejprve jsme si povídali o systému Singularity, jehož zdrojové kódy jsou dostupné na internetu, a také o možné komerční implementaci, systému zvaném Midori.

Zatímco informací o Singularity je celkem dost, ohledně Midori Microsoft takticky mlčí. Těžko z Microsoftu dostat více informací o systému psaném na zelené louce, když v Redmondu začali ctít pravidlo o zlaté mlčenlivosti v případě samotných nových verzí Windows.

Jistě si řada ze čtenářů vzpomene, jak převratné novinky Microsoft sliboval v rámci připravovaného systému s kódovým označením Blackcomb a Longhorn, coby nástupců Windows XP. Slibované změny a revoluce nepřišly a výsledek jménem Vista mnohým vyrazil dech, bohužel v tom negativnějším slova smyslu. Blackcomb, byť plánovaný nástupce XP, se změnil na projekt Vienna a ten vyklíčil v systém Windows 7, který je vybroušenějším vtělením Windows Vista, třebaže změny avizované mezi lety 2002 a 2004 opět nepřišly.

I když článek nese nadpis o tom, co přijde po Windows, dnes uděláme výjimku a omezíme se pouze na to, “co přijde po Windows 7”. Jednoduchá odpověď: Windows 8.

O Windows 8 jsme si něco víc psali teprve letos v červenci. Tehdy se na veřejnost dostaly slajdy patrně určené OEM partnerům Microsoftu – Microsoft jejich pravost odmítl komentovat. Viz Windows 8 budou analyzovat uživatele podle obličeje.

Ačkoli článek obsahuje informace o možných nových funkcích Windows 8, uniklé materiály neříkaly prakticky nic o architektuře Windows 8. A nikdo se nad tím ani moc nepodivoval. Patrně jen malé procento pozorovatelů by si vsadilo na to, že Windows 8 by mohly být nějak fundamentálně odlišné od současných Windows – s jistotou bychom si vsadili, že v srdci Osmiček bude jádro NT novější verze a vše bude fungovat, jak jsme zvyklí.

V listopadu letošního roku se však na veřejnost dostaly další prezentační materiály Microsoftu: a ačkoli by bylo naivní se domnívat, že se Microsoft během pár let vzdá jádra NT, přece jen Windows 8 vypadá poněkud jinak. Windows 8 nebo Windows Next, názvosloví teď asi nehraje tu nejdůležitější roli – Microsoft totiž možná připravuje něco, co se jeví jako možná realizace tzv. síťového počítače.

Midori a Chrome OS

Snad si vzpomenete z našeho povídání o Midori, že systém je postaven na mikrokernelu, má odstraňovat nepříjemné závislosti mezi softwarovými součástmi, omezit roli hardwaru na PC (nebo lépe řečeno, taktéž vyřešit problémy mezi systémem, starším softwarem, novým hardwarem apod.) a využít předností dnes tak oblíbeného a boom zažívajícího cloud computingu.

Takto podobně pojatý operační systém představil v minulém týdnu Google, kdy světu ukázal první prototyp přístroje se systémem Chrome OS. Systém je postaven na linuxovém jádru a běží na něm jediná lokální aplikace, webový prohlížeč Chrome. Ten slouží k spouštění všech dalších aplikací, samozřejmě webových – instantních kecálků, kancelářských aplikací (Google Docs, Zoho, MS Office Web Apps, …) a dalších webových “alternativ”. Ostrá verze Chrome OS má ještě přinést podporu vzdáleného spouštění desktopových aplikací (tzv. chromoting).

Více v článku Google představil budoucí konkurenci Windows: Chrome OS.

Midori má tedy být asi podobné, i když je jasné, že dostupné prezentační dokumenty mohou znamenat cokoli – od pouhých plánů možného budoucího OS, přes softwarové řešení užité v některých budoucích verzí Windows k opravdovému komerčnímu projektu, který dříve nebo později spatří světlo světa.

V listopadu se na internetu objevily další prezentační dokumenty z Microsoftu, které firma použila při setkání s vývojáři v Londýně již v dubnu. Slajdy nenesou zmínku o Windows 8 nebo Midori, ale používají termín Windows Next. To, jak se dalšímu systému přezdívá, není nijak důležité – kódová označení se mění, nicméně obecně se má za to, že Windows Next je totéž co Windows 8.

Na obrázku níže můžeme vidět, s jakými myšlenkami si Microsoft zahrává. Důraz je kladen opravdu na použití cloudu a různých virtualizačních technologií. Tedy zase je na scéně to, co se řešilo v případě Midori…

Virtuální desktop podle Microsoftu má sestávat ze čtyř úrovní virtualizace: uživatelské, virtuální prezentace, virtuálních aplikací a virtuálního operačního systému. Čtyři virtuální vrstvy jsou na sobě co možná nejvíce nezávislé, což odstraňuje (předchází) různé problémy, se kterými se dnes lidé při provozu PC potýkají. Microsoft zmiňuje zejména potíže, které představují závislosti různých DLL knihoven (dynamicky linkované knihovny), staré známé DLL HELL.

Další verze Windows má podle Microsoftu změnit pojetí desktopu. V Redmondu mají takovou představu, že “desktop bude fungovat jako služba”. V materiálech z konference Microsoft říká: “Zákazníci se dnes potýkají s problémy s kompatibilitou, peklem DLL, nemohou efektivně systém spravovat, vidí, že s údržbou a upgrady jsou spojeny vysoké finanční náklady, vidí, že [software] má relativně krátkou životnost [patrně myšleno stálé nucení přechodu na vyšší verze toho či onoho]. Takhle nemůžeme pokračovat. Uživatelé stále častěji volají po tom, aby tohle skončilo.”

Obrázek výše znázorňuje propletenec všech dostupných virtualizačních technik, které by se v další verzi Windows měly spojit v jeden funkční celek.

Horní uživatelská část představuje ukládání dat jak na místní, tak i virtuální pevný disk v cloudu. Přesměrování složek, synchronizace dat mezi počítačem a vzdáleným datovým centrem. Kromě toho by vzdálené složky měly podporovat synchronizaci konfiguarčních souborů pro nastavení aplikací (představit si to můžete tak, že máte-li na jednom počítači nastavenou aplikaci určitým způsobem, po přihlášení na druhém počítači díky cloudu proběhne synchronizace a vaše nastavení budete mít opět po ruce).

“Virtuální prezentace” zase umožní vzdálené spouštění a správu procesů, které neběží na lokálním PC. “Virtuální aplikace” jsou dalším dnes používaným způsobem virtualizace – ten spočívá v tom, že uživatel může spouštět a používat aplikace, které nejsou nainstalovány na jeho počítači. Tohle umožňuje například zmíněna technologie Microsoftu, App-V, kterou Microsoft odkoupil v roce 2006. Aplikace spouštěné na vzdáleném serveru (nebo “místním” přes další virtualizaci) mají i tu výhodu, že nemohou ohrozit systém uživatele, protože běží v sandboxu. Pokud si uživatel předplatí/zakoupí licenci nějakého softwaru, bude moci k němu přistupovat ze všech svých počítačů. A nemusí se starat o jejich aktualizaci nebo závislosti svého systému.

Poslední úrovní je “virtuální operační systém”, představovaný lokálním virtuálním diskem (VHD), což je technologie, kterou již nyní podporují Windows 7 (VHD je původně dítko firmy Connectix, MS je odkoupil v roce 2005). Z virtuálního disku lze spouštět libovolný operační systém, ten v případě problému lze opět obnovit apod.

Do této kategorie spadá i nasazení virtualizační technologie typu Hyper-V nebo podobné, tj. nasazení hypervizoru, pod kterým lze provozovat rozličné operační systémy, jež mohou být i vzájemně provázány.

Virtualizace dnes hraje důležitou roli zejména ve firemních prostředích, ale čím dál více se dostává i na spotřebitelské počítače. A Microsoft toho chce využít. V materiálech ohledně Windows Next stojí: “Desktop by neměl být svázán s přístrojem. Na desktop bychom měli nahlížet jako na portál (bránu) vedoucí k uživatelským aplikacím, datům, uživatelskému režimu, autorizaci i přístupu.”

Uživatelé by se potom nemuseli starat o to, zda aplikace X je schopná souběžného běhu s aplikací Y, zda potřebuje závislost Z apod. Aplikace by se nakupovaly a spouštěly ze vzdálených serverů a virtualizace + synchronizace by se staraly o vše potřebné bez hlubší interakce s koncovými uživateli.

Tohle vše zní jako možný nástup velkých změn – šéf Microsoftu Steve Ballmer nedávno prohlásil, že nejriskantnější produkt Microsoftu bude “další verze Windows”. Že by se Microsoft opravdu odhodlal k produkci systému na bázi “thin client” a zákazníky svěřil do náruče vícevrstvé virtualizace? Že by se skutečně schylovalo k éře “síťových počítačů”, a tedy i větší soutěži mezi Microsoftem a Googlem v oblasti OS?

Oldřich Klimánek, Scinet.cz pro DSL.cz

Oldřich Klimánek

Vydavatel serveru Scinet.cz.


VLOŽIT KOMENTÁŘ

Vypršel časový limit. Prosím, obnovte kontrolní otázku pomocí tlačítka napravo.