Scinet.cz » IT/Počítače, Věda

Rozdíly mezi lidmi a stroji zanedlouho zmizí

27.8. 2008, Oldřich Klimánek

Fantazie autorů sci-fi literatury nabývá reálných obrysů. Dalším z řady odborníků na informační technologie, který předvídá brzké přiblížení strojů a lidí, je Justin Ratter, technický ředitel společnosti Intel. Podívejte se na stroje v podobě lidí, brzké napájení elektroniky na dálku nebo programovatelnou hmotu.

Justin Rattner se ve své úvodní řeči v poslední den konference Intel Developer Forum v San Franciscu věnoval změnám, jež nás v blízké budoucnosti čekají na poli informačních technologií, zejména v oblasti sociální interakce, robotiky a vůbec obecné schopnosti strojů/počítačů vnímat náš reálný svět. Z úst Justina Rattnera už dříve zazněla slova, jak se naopak člověk bude postupně čím dál více včleňovat do kybernetického světa ― rozdíly mezi světem lidí a strojů se tak postupně budou smazávat. Už v současnosti se laboratoře Intelu zabývají vývojem komunikačních rozhraní mezi člověkem a strojem a testují jejich budoucí využití při práci s počítačem. Zásadní změny v tomto odvětví prý přijdou mnohem dříve, než se původně myslelo.

Já, robot

„Technologie kráčí vpřed mnohem rychleji, než si kdo uměl před čtyřiceti lety představit,“ řekl Rattner. „Podle některých domněnek se už blížíme ke zlomovému bodu, od kterého rychlost technologického pokroku poroste exponenciálně ― v blízké budoucnosti by stroje ve schopnosti přemýšlet mohly člověka překonat.“

Rattner podobné prognózy pronesl už minulý měsíc při příležitosti 40. výročí založení společnosti Intel. Jak tehdy informoval časopis Computerworld, Rattner, jenž v Intelu pracuje již 35 let, tvrdí, že už v roce 2012 se začnou rozdíly mezi světem strojů a lidí smazávat. Nanočipy a nanostroje se budou prohánět našimi těly, budou dávat dohromady poničené orgány či uvolňovat ucpané artérie, senzory se budou vznášet v našich útrobách a monitorovat hladinu cukru v krvi, měřit tepovou frekvenci a dávat echo lékařům na možné zdravotní potíže.

Virtuální realita či kyberprostor se postupně více přiblíží reálnému světu a roboti se vyvinou do takové míry, že díky své inteligenci a lidské podobě se stanou našimi společníky ― jejich místo už nebude jen v průmyslové výrobě nebo domácnostech, kde dnes hrají úlohu vysavačů, mixérů či obyčejných hraček. Většina aspektů našich životů se zásadně změní do roku 2050. Otázka počítačů už nebude čistě o spouštění aplikací ― počítače budou do našich životů zasahovat na mnohem fundamentálnější úrovni.

„To, co dnes nazýváme počítačem a co označujeme jako IT, se obecně vzato nejspíše změní,“ řekl Rattner. „Z pouhých informačních systémů se vyvinou inteligentní systémy, jež budou vykonávat celou paletu rozličných úkolů, jež prostě nepovažujeme za výpočetní úkoly. Technologie si najde cestu do mnoha koutů našeho světa a my o tom nebudeme ani vědět. To, jak fungují počítače dnes a co považujeme za početní úkony, sice v budoucnu přetrvá, ale půjde jen o nepatrnou podmnožinu všeho dění.“

Společnost Intel svůj první mikroprocesor vyrobila v roce 1971, v roce 1989 měl její procesor více než milion tranzistorů a na konci roku 2007 se ji na jeden čip podařilo vměstnat 820 milionů tranzistorů. A vývoj čipů a jejich miniaturizace bude nadále velkým tempem pokračovat.

„Jen si vzpomeňte, jak to bylo před několika desítkami let. Počítače byly umístěné ve velkých místnostech za velkými okny a starali se o ně počítačoví guru. A vidíte, za čtyřicet let jsme to, jak lidé o počítačích smýšlejí, naprosto změnili. Z neskutečně drahého a exklusivního typu technologie se stalo něco neodmyslitelně všudypřítomného ― technologie se ze počítačů na našich pracovních stolech dostala i do počítačů v mobilních telefonech.“

Justin Rattner také předpovídá, že za dalších čtyřicet let se čipy dostanou daleko za hranice obyčejných počítačů a mobilních telefonů, a to proto, že lidé budou toužit více se začlenit do světa virtuální reality a po počítačích budou žádat, aby uměly reagovat na naše pohyby a myšlenky.

„Vždyť se podívejte jen na to, jak silná je reakce lidí na zařízení, jakým je iPhone, který využívá dotyku a je citlivý na pohyb. Budou-li stroje rozumět hmotnému světu a jestliže budou schopné reagovat na naše hlasy, pohyby, gesta a dotyky, o kolik jim budeme blížší? Současně s tím budeme chtít mít možnost stát se součástí těchto umělých, virtuálních světů, jež existují výhradně uvnitř strojů. Vždyť už teď můžeme vidět, díky projektům jako Second Life a Lively od Googlu, schopnost těchto strojů vytvořit umělé světy, světy, v nichž se nám žije mnohem pohodlněji.“

Oldřich Klimánek

Provozovatel serveru Scinet.cz.

Stránky: 1 2


VLOŽIT KOMENTÁŘ

Kontrolní kód