Linus Torvalds, duchovní otec linuxového jádra, o současném kernelu řekl, že je přeplácaný, obrovský a že tím připomíná Windows.  Není to podle něj takový operační systém, který původně zamýšlel napsat: Linux se z malého a rychlého jádra přeměnil v nadmutý kernel, který trpí pod svou tíhou a jeho výkon s každou novou verzí klesá – negativní výsledky související s poklesem výkonu a přidáváním funkcí ukázala studie společnosti Intel.

Jim Whitehurst, šéf společnosti Red Hat,  o pár dní později na slova Linuse Torvaldse reagoval.  Whitehurst si nemyslí, že více funkcí automaticky musí znamenat přeplácanost. Podle něj prostě linuxový kernel zraje a získává potřebné nové funkce.

Při telekonferenci, věnované finanční výsledkům Red Hatu v druhém čtvrtletí, se ho analytik Brent Williams ze společnosti Benchmark zeptal, co si o prohlášení Torvaldse myslí a zda se opravdu linuxové jádro zbytečně nenafukuje.

„Viděl jsem nedávno rozhovor s Linusem Torvaldsem a ten naznačil, že v určitých ohledech začíná být linuxový kernel poněkud přeplácaný, že se do něj přidává řada věcí,“ začal Williams svůj dotaz. „Odráží tohle tedy nějak technologicky dospělost ve vývoji kernelu? Budeme svědky změny v tom, na co se komunita vývojářů linuxového jádra začne nově zaměřovat?“

Whitehurst odpověděl trochu jinak, než si asi analytici přáli. Vlastně rovnou popřel to, že by Linux byl přeplácený – tedy podle něj není problémem „přeplácanost“, ale to, co člověk tímto slovem myslí. „Odpovím na to jednoduše,“ řekl. „Linux neustále roste a zvyšuje se i jeho použitelnost. Je v něm prostě více funkcí, o které si lidé říkají a které by v operačním systému podle nich měly být,“ vysvětlil.

S Torvaldsem o tomto problému osobně nemluvil, ovšem má za to, že v případě Linuxu nelze hovořit o přeplácanosti. „Tady nejde o přeplácanost. Software je přeplácaný v tu chvíli, když do něj začnete dávat zbytečnosti, věci, které lidí nechtějí.“

Whitehurst připomenul, že linuxové jádro vzniká právě na základě požadavků široké základny lidí a vývojářů, takže nemůže být řeč o tom, že je v něm kupa zbytečností. Podle něj Linux sice roste, ale pořád zdůrazňoval, že je to jen odrazem požadavků na nové funkce – a klíčovým faktem je, že nové funkce do něj mohou být stále přidávány modulárním způsobem. „Prostě na růst Linuxu nahlížím jako na odraz nutnosti nových funkcí žádaných lidmi. A to je dobrá věc.“

Právě v tom vidí někteří další komentátoři a odborníci zásadní rozdíl: Linux je sice striktně vzato monolitické jádro, ale silně modulární: může z něj vznikat řada okleštěných nebo naopak ještě více objemnějších odrůd v závislosti na tom, k čemu takový OS bude sloužit. Proto se Linux používá nejen na osobních počítačích a serverech (kde už mezi takovými distribucemi jsou velké rozdíly), ale také v mobilních přístrojích, telefonech nebo různých vestavěných zařízeních, síťových prvcích a rozličných elektronických zařízeních. To u Windows není možné.